Vakuově uzavřený život nebo neposlušnost?
Každý den života tvoje tělo mluví. A tvoje tělo nemůže lhát.
Slyšíš zvuk motorů, hukot dronů, vrtulníků … blikání neonových světel, pouličních světel?
Kolik hodin denně trávíš před televizní obrazovkou? Obrazovkou počítače? Tabletu? Chytrého telefonu? Za oknem? Čelním sklem?
Obtěžuje tě, když se okna neotevírají? Vyřeší problém klimatizace?
Tvůj život provází programy, aplikace, algoritmy?
Kolik hodin denně spíš? A co je důležitější, jaká je kvalita tvého spánku?
Stále si uvědomuješ podněty, které tě obklopují?
Jak reaguješ na zvuk, světlo, teplo, dotek?
Je hudba způsob, jak zaplnit ticho nebo vyvolat emoce?
Kolik z tvých emocí potřebuje k vyjádření alkohol nebo jiné drogy?
Děláš tělem hodně různých pohybů? Objevuješ nové amplitudy?
Jak se cítíš ovlivněn/a situacemi nucené pasivity? Jak se cítíš ovlivněn/a neustálým náporem zvuků? Umělými hlasy? Videi? Reklamami? Slogany?
Jaké trvalé pocity neodkladnosti vytvářejí?
Potřebuješ chvilku rozjímání? Pamatuješ si, jaké to je?
Jak daleko se můžeš podívat? Pokud je to jen pár desítek metrů, jaký stav mysli si myslíš, že se vytvoří?
Jak se cítíš ovlivněn/a davem? Kolik místa tvé tělo potřebuje? Jak se cítíš ovlivněn/a velikostí místnosti, ve které žiješ? Podle počtu pravých úhlů? Podle počtu rovnoběžných čar, čtverců, geometrických tvarů?
Potřebuješ vidět oblohu? Vidět vodu? Vidět stromy? Zvířata?
Proto máš psa? Kočku? Rostliny ve váze? Balkón? Proto jdeš do parku?
Odkud pochází tvé jídlo? Jaký je k němu tvůj vztah? Myslíš si, že potrava kterou přijímáš, je pro tebe dobrá?
Pamatuješ si, kdy naposledy si snědl/a něco, co nepocházelo ze supermarketu?
Jak dlouho můžeš jít, aniž bys věděl/a, kolik je hodin?
Jak se cítíš ovlivněn/a čekáním? Čekáním ve frontě, v provozu a na močení se učíš, jak disciplinovat tvoje potřeby?
Jak se cítíš ovlivněn/a potlačením tvých tužeb? Formátování, popírání nebo sexuální frustrace z dětství? Strach nebo konkurence s lidmi stejného pohlaví jako ty? Sexualita jako prostředek reprodukce/kontroly?
Je rozkoš nebezpečná? Může být nebezpečí radostné?
Cítíš někdy uvnitř sebe divokost? Zvířecí život?
Cítíš prázdnotu a nedostatek smyslu tak silně, že to slova mohou jen stěží vyjádřit?
Cítíš se někdy úplně mimo kontrolu?
Nemyslíš si, že by to měl být signál?
V noci ze 17. na 18. května 2020 jsme spálili přenosovou anténu v Haute-Jarrie. V okolí Grenoblu byly současně napadeny nejméně dvě další přenosové antény.
Přenosové antény patří mezi všechny vetřelce, kteří zohyzďují krajinu. Používají se pro hromadnou komunikaci, brzy i na těch nejodlehlejších místech. V současné době jsou za tímto účelem nasazeny instalace 5G.
Blábolení a štěbetání mas i věčný humbuk zjevují skutečné komunikační vakuum, stejně jako neexistenci skutečné komunikace. Bez skutečných „sociálních vztahů“ nemůže existovat skutečná komunikace. Jasné náznaky toho jsou falešné sociální vztahy sociálních sítí. Éra existenciální prázdnoty tak může být měřena zejména nepřetržitou komunikační mezerou, která ji vyplňuje.
Nechceme však svět, ve kterém by byla záruka, že budeme schopni komunikovat na dálku, neustále a všude, vyměňována za skutečnost, že můžeme být neustále sledováni a kontrolováni. Jsme stranou od pošetilců, kteří se radují ze světa a ze života, který je „zvětšený“ a neuvědomují si – nebo nepřijímají -, že vyměňují stále rostoucí množství omezení za stále hrozivější kvalitu života. Není to nic jiného než existence navlečená v odporných hadrech vakuově utěsněného života.
Ve vakuově utěsněném světě, kromě toho, že je kolonizován lidmi způsobujícími jizvy z asfaltu, kromě toho, že je bezohledně ničeno tolik jiných forem života atd., člověk je vybaven (mimo jiné) telekomunikačními zařízeními. Dokonce u oblohy, která je přerušena tolika cestami v letecké dopravě, nejde jen o souhvězdí hvězd, ale o souhvězdí satelitů, které křižují vesmír. Radioaktivita, elektromagnetické vlny, znečištění a viry všeho druhu stále více znečištují vzduch v 21. století.
To, že s vědomím toho všeho tento svět nutí myslet na „venkovní vězení“ není překvapivé. O to více, když současná pandemie umožnila a bude i nadále umožňovat státu, aby nás uvěznil na samotku. Pro ty, kteří by stále pochybovali, je vězeňský systém trestním aspektem této vládní organizace života. Organizace, která brzy povede k rozsáhlému dohledu a kontrole mas díky umělé inteligenci, kamerám a smartphonům s rozpoznáváním obličeje. To vše prostřednictvím úzké sítě internetu.
Uzavření v samotce dostatečně prokázalo, že telekomunikace jsou ústředním bodem života „lidí“ až do bodu, kdy přijímají vlastní uvěznění. Zatímco někteří lidé se svými displeji zvolili napodobení („průvodů“, „demonstrací“…), jiní pokračují v šíření povstání tegováním, rozbíjením, sabotováním, zapalováním.
Jaké možnosti zůstávají v tomto světě? Vakuově zapečetěný život, jehož obavy jsou o kupování nových přístrojů a stahování nových aplikací? Nebo neposlušnost a vzpoura, jejichž obavy jsou citlivé zkušenosti žité podle představ sebenaplnění zbaveného tolika společenských omezení, jak je to možné …?
Neposlušnost ruší tento vakuově utěsněný život.
[Překlad: Kronika Odporu]
[en français][in english][Ελληνικά][По Rусский][in italiano][in italiano]
